Obec Vlachovice

Vlachovice patří k nejstarším obcím v okrese Zlín. Poprvé se připomínají k roku 1261 v zakládací listině kláštera cisterciáků ve Vizovicích (Vrbětice se poprvé připomínají k roku 1318). Vlachovice vlastnil starobylý svobodný rod Vlachovských z Vlachovic, po nichž zůstaly v obci zbytky panského dvora a vodní tvrze „Kaštýl“, která byla posledním sídlem rodu. Zanikla po nájezdech uherských povstalců v letech 1703–1709. Jako první z Vlachovských z Vlachovic se připomíná Víšek k roku 1333 v tzv. Velehradském kodexu.

Kolem roku 1548 byly Vlachovice se vším zbožím prodány mladšímu Podstatskému z Prusinovic, který vymohl u císaře Ferdinanda I. v roce 1556 povýšení na městečko. Výsadní listina je datována někdy před sv. Vavřincem (10. srpen) a uděluje obci znak, pořádání výročních trhů, které se dochovaly až do roku 1948, a usazování řemeslníků v obci. Znakové privilegium z roku 1556 používá obec ve svém znaku dodnes a je znázorněno i na obecním praporu.

Vrbětice nikdy nesdílely ve své historii osudy Vlachovic a poddanské poměry zde byly velmi mírné. Obec patřila k hošťálkovskému panství a kromě nejnutnějších prací lesních nikdy nerobotovala. K roku 1620 se připomíná v pozemkové knize první vrbětický fojt, jehož fojtství bylo dědičné.

Nad Vlachovicemi v trati „Ďulův kopec“ bylo objeveno pohřebiště lidu popelnicových polí lužické a slezské kultury. Při rozsáhlých archeologických výzkumech bylo vykopáno velké množství popelnic i užitných nádob. Nálezovou zvláštností je objevení rituálních nádob, ojedinělých svými tvary. Nádoby nemají na Moravě obdoby.^[4] Bylo zde rovněž nalezeno množství nástrojů paleolitických lovců.